Sešli jsme se v Lužánkách a vyrazili autobusem i s inventářem na místo – do obce Kořenec. Kivi a Tom (kteří vyjeli napřed pro bachor a poté tři hodiny tahali auto z močůvky.. no schválně se jich na to někdy zeptejte) nám přišli naproti. Kivi ubytoval mladší a Tom již zavelel všem fousatým indiánům k přesunu na tábořiště u Višňového potoka. Dokonce to vzali zkratkou, i když to bylo prý trošku dobrodružné. Do pozdního večera se nám podařilo mít postavená 3 týpí, zatopeno a zíraje do ohně baštěje klobásu, na kytáry drnkaje, hlasitě zpívaje … tak se nesl první večer.
ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ—JA! – neslo se ranním oparem. Všichni vylezli z týpek, proběhli se, zazpívali ranní píseň a protáhli si své ztuhlé svalstvo. Následně se snídalo a přišli mladší táborníci. Začali jsme hrou, při které se nasbíralo spoustu potřebného dřeva k roztopení kamenů na bachor a inity. Budovaly se hranice pro upálení mistra Jana Husa. Čtyři náhodně rozřešené týmy se toho zhostily s vervou a dopadlo to báječně. Pak už tak ňák bylo k obědu a tak se po oddílech vyrobilo rizotko. Následovaly drobničky – střelba z luku, ze vzduchovky, lesní golf, zapalování dřeva. Tom připravoval bachor a kdo neměl co na práci, krájel zeleninu nebo jen okukoval. Kameny byly později již připraveny a nažhaveny. Bachor je kravský žaludek a jakkoliv to vypadá nechutně, je to docela fajn kamarád na prima vývar. Jakmile v něm bylo dost kamenů a voda vařila, vsypala se zelenina. Všichni si moc pochutnali. Mladší se pak odebrali zpět do kulturáku v Kořenci. Nó a co se dělo v táboře? Indiánská sauna! Pánské kolo a dámské kolo 🙂 A klidový večerní program, bych tak tipoval 🙂
Potěšení všech se dostalo – přes noc nasněžilo asi deset setin metru (matematická hříčka) sněhu. Mladší stavěli huhuláka zatímco siláci všech zemí se spojili v bourání týpí. Tradiční plynotvorné luštěniny se rychle ohřály na ohništích, pobalili jsme všecky věci a vydali se do Kořence, kam pak přijel autobus a my znaveni jeli domů.
Rád bych poděkoval všem zúčastněným a to především odvážným rodičům 🙂
Kivi
