Na sobotním výletě jsme se vydali vlakem do Tišnova. Odtud pak autobusem do Lomnice, kde jsme si prohlédli kostel a zámek. Z Lomnice nás vyvedla stezka Járy Cimrmana. Hned za vesnicí jsme minuli první plahočinu, což jsou vlastně zastávky, které si pro nás Jára Cimrman nachystal. A proč se jmenují plahočiny? Inu asi proto, že se od jedné zastávky k druhé plahočíme. Škoda jen, že pro nás na plahočinách Jára nenachystal lavičky (nebo to byl záměr?). Vystoupali jsme na kopec za Lomnicí a dali jsme si svačinku. Tam také začala naše hra na povodeň a indiány. Pokračovali jsme dál kolem Synalova, kde jsme udělali další přestávku a vyšlapali cestičky ve sněhu. V těchto uličkách jsme pak hráli honičku. Zkoušeli jsme stavět i sněhuláky, ale sníh moc nelepil. Hned vedle byla i další, v pořadí pátá, plahočina s názvem Píseň plahočivců. Tu jsme si taky společně zazpívali a pokračovali dál k Sýkoři. Cestou jsme konečně potkali lavičky a hned jsme je využili k další svačině. Vedle laviček nás zaujalo několik balíků slámy, na které jsme vylezli. Když jsme se dostatečně vyřádili, pokračovali jsme na Sýkoř, kde byla 7. plahočina s názvem Odpočinek. Dál jsme pokračovali do Skorotic a odtud pak po modré do Nedvědic, odkud nás odvezl vlak zpátky do Brna. Celý den nás provázelo dobré počasí a odpoledne dokonce svítilo sluníčku.
