Jarní pochod ZS v Ostravě byl rozdělen na oddílovou část a společnou. Náš a oddíl ochrany přírody vyrazily společně ve čtvrtek v 5 hodin odpoledne. Ve vlaku jsme téměř všichni seděli v obrovském kupé a cestu si víceméně užívali. Na nádraží v Ostravě jsme se chvíli potýkali s problémy s tamějšími automaty na jízdenky, Lachtan a Matouš si však nakonec poradili a my jsme mohli odjet šalinou (v Ostravě asi spíše tramvajkou) ke klubovně, kde jsme měli mít ubytování. Jakmile jsme vítězoslavně dorazili k adrese klubovny, stal se další nečekaný zádrhel: paní, se kterou jsme to měli domluvené, nám sdělila, že jsme na špatné adrese, ta správná však nebyla až tak daleko. Naše oddíly od manžela té paní alespoň přebraly klíče a vydaly se na delší procházku Ostravou. Stmívalo se, proto jsme se rozhodli vyzkoušet znovu MHD. Poté co jsme uvěřili druhému oddílu, že tam jede jedna šalina a jak se ukázalo, nejela, raději jsme se navečeřeli a nechali jsme druhý oddíl, ať dál zkouší tajemnosti a trasy ostravské dopravy. A, světe, div se, ať jeli, čím jeli, pokaždé se vrátili k nám na konečnou, kde jsme my jedli. Nakonec přece jen odjeli a nás nechali samotné. Po delším hledání jsme se však všichni zároveň i s Drakem setkali v kýžené klubovně.
Další den po snídani nás čekala pouť za vrbovým proutím na pomlázky. I přes nepříznivé počasí se nám povedlo pruty sehnat. Uvařili jsme si oběd, odpočívali o poledňáku a těšili se na odpoledne. Odpoledne jsme se znovu a tentokrát správně projeli šalinou a trolejbusem až na kraj Ostravy a zase zpět do středu. Viděli jsme například Starou radnici, na tu Novou jsme však neměli čas. Program Jarňáku byl jasný: halda Ema a zoo. Halda Ema je kopec z navozenin hlíny a štěrku, prostě nepotřebném materiálu při těžbě uhlí. Z haldy byl neuvěřitelný výhled, mohli jsme se dívat na Ostravu v celé své kráse. Z hlubin Emy se vypařují sirnaté plyny, proto je halda teplá a tyto plyny jdou cítit i na vrcholku. Po decentně blátivém sestupu jsme vpochodovali do zoo. Zaměřili jsme se hlavně na pandu červenou, ale zvířata jsme viděli skoro všechna. Kolem nás neustále procházeli pávi a kočka, nejspíše zdomácněli. Večer jsme vyráběli pomlázky a barvili kraslice pomocí voskovek. V sobotu ráno jsme se nasnídali, uklidili a předali klíče majitelům klubovny. Tentokrát jsme měli namířeno do Velkého světa techniky, čili takové ostravské Vidy. Než jsme se k budově dostali, museli jsme projít celou škálou hutnických věží, trubek a hlavně spousty železa a ocele. Ve světě jsme ani zdaleka neprošli vše, co bylo k dispozici, protože jsme se chystali k přesunu na společnou část. Večer nás čekala hra Rady, kde účinkují i členky našeho oddílu. Děti byly rozděleny do skupinek a obcházely různá stanoviště s úkoly. Tím končil náročný den.
V neděli ráno probíhala snídaně, úklid, ale hlavně očekávaná soutěž vajíček. Každý oddíl měl téma vesmír a účelem bylo nějak pojmout toto slovo a vyrobit z vajíček něco, co je s tím společné. Třetí oddíl zhotovil model Sluneční soustavy. Kolem Země kroužil Gagarin, okolo planet poletoval Sputnik a v pozadí se vyjímala raketa Sojuz. Nikoho nepřekvapí, že jsme se právem stali vítězi. Dostali jsme odměnu, snědli jsme ji, vytvořili vajíčkovou pomazánku z těchto vajec, douklidili a odjeli vlakem zpět do Brna.
