Letos jsme se po 4 letech vrátili na řeku Sázavu, kterou jsme jeli od Stvořidel do Budčic. Cestou vlakem jsme si dali třešně ze zahrádky a v Havlbrodě přestoupili na posázavský pacifik, který nás zavezl ke Stvořidlům. V kempu jsme si po večeři a postavení stanů zahráli na louce nad kempem latríngirl, aneb když je průjmová epidemie a musíme chodit na záchod. V kempu následovala drobná hříčka, kdy jsme si v kolečkách předávali tácek se šlehačkou. Přitom nám Kivi hrál na kytaru a jakmile přestal hrát, majitel tácku jej mohl vlepit sousedovi do obličeje. Před spaním jsme si ještě sedli k ohni a zapěli pár písniček.
V sobotu už začala hlavní část této akce – Martin nám něco řekl, jak se chovat na vodě a rozdělili jsme se do lodí. Každá loď měla svůj barel na věci, aby se nám neutopily. Bylo pod mrakem, ale žádná velká zima nebyla. Protože ale bylo méně vody, jezy jsme museli přenášet, což je škoda. Při obídku nás zastihla přeháňka, po které se ale trochu vyčasilo a vykouklo sluníčko. Záhy jsme přijeli k louce, kde jsme stanovali druhou noc. Usušili jsme se a převlíkli a někteří využili čas před večeří k tomu, aby si plnili minima. Po večeři si pro nás Martin opět nachystal několik her – např. jsme pomáhali starému pánovi doplňovat jeho diář, nebo jsme se jako želvy snažili dostat z moře přes pláž, abychom nakladli vajíčka. To ale nebylo tak jednoduché, poněvadž nám v tom bránili domorodí obyvatelé ostrova. A opět jsme si před spaním zazpívali u ohně. Také jsme se naučili původní text písničky Cikáni jdou do nebe, který jsme dostali na papírku vytištěný. TENTO textík přijde nalepit do deníku!!
V neděli už nás čekal kratší úsek s jezdím jezem, který jsme naštěstí nemuseli přenášet. Svítilo sluníčko, tak jsme se cestou koupali a podobně si užívali poslední okamžiky na vodě. Po skončení plavby jsme vyčistili lodě, přebalili si batohy a naobědvali se. Nakonec nám přijel vlak a mohli jsme tak odjet do Brna.
Další fotky najdete na zeeskovém facebooku. 🙂
