Květnovým „pochodem“ se Zeeska přesunula v čase i prostoru do Japonska v začátku 18. století. V podvečer krásného pátku dorazila skupina dětí a vedoucích ze Zeesky na louku pod Výrovou skálou v Tavíkovicích. Po náročné cestě vlakem, autobusem i pěšky rozdělali stany, postavili zubříky a začali připravovat večeři. Večer vyšel i na malé posezení u ohně, které všem po dlouhé době chybělo.
Sobotní den začal naší cestou do minulosti. Ocitli jsme se v Japonském městě Edo, na dvoře ctihodného pana Naganoriho Asana, který byl zneuctěn pánem Kirou, vyslancem šóguna. Pán Asano za svůj výbuch hněvu musel ze světa odejít, aby uchránil svou samurajskou čest. Jeho samurajové, kteří se pak stali róniny, pod vedením Jošiho Óišiho plánovali pomstu. Zeesácké děti se během dne vystřídaly na sedmi stanovištích známých róninů aby prokázaly zdatnost v samurajských ctnostech. Na stanovištích na ně čekalo dobře připravené KV a naučili členy našich oddílů kaligrafii, origami, čajovému obřadu, střelbě z pušek, haiku, tanci kabuki ale také schopnostem ovládnout katanu.
Sobotní odpoledne jsme strávili nošením dříví a přípravou táboráku. Před táborákem se všechny oddíly urputně vrhly na přípravu večeře na asijské téma. K zakousnutí se našel jarní závitek, několik druhů suši, nudle i rýže. Šógun popíjel japonské pitíčka a ochutnal od každého oddílu. Večeře se vydařila a společně jsme dokázali přimět všechny róniny aby zahájili své tažení za pomstou. Pán Kira padl a všichni róninové byli s úctou, kterou získali připraveni k odchodu za svým pánem. Tak končil náš japonský den.
Se západem slunce ale zábava nekončila. Po nástupu Zeeska zahájila svůj tradiční táborák. Program si na něj připravila Šárka a z dávné minulosti jsme se přesunuli do blízké budoucnosti, konkrétně do Antarktidy, kde jsme ve společnosti agentů FBI Muldera a Skullyové museli zachránit sebe i svět před ošklivými mimozemšťany, kteří na sebe dokázali vzít tváře našich kolegů a přátel. Svět byla nakonec zachráněn a táborák se vyvedl.
Deštivé a chladné počasí nebylo jediné, co nás přinutilo zabalit stany a zubříky, zakopat ohniště a vyrazit na cestu zpátky. Byl to i fakt, že byla neděle a Květňák tím pro nás končil. S krásnými vzpomínkami na fajn víkend jsme se v Brně rozešli domů.