- 1. pochod (Národný park Nízké Tatry)
Telgárt – Králova Hoľa – Šumiac
Bystrianská jaskyňa a jaskyňa mrtvých netopierov
Chopok – Ďumbier
Naším cílem bylo překonat Nízké Tatry z Telgártu do Donoval. První den jsme zahájili výšlapem na Královu Hoľu, přičemž nám občas svítilo sluníčko, nebo bylo pod mrakem, na výšlap příjemné počasí. První překážky se dostavily záhy za Telgártem, polomy. Bylo jich mnoho, a tak náš postup značně zpomalily. Nás to ale nezastavilo a kolem pramene Zubrovice, kde jsme dobrali vodu a následně jsme se dostali k vysílači na Královej Hoľi. Od pramene se už ale začalo horšit počasí. Přišel silný déšť s větrem, ke kterým se přidala mlha. Trochu promoklí jsme na vysílači našli otevřenou místnost, asi 3×4 metry, kde jsme zůstali – další postup by byl značně komplikovaný kvůli počasí.
V této místnosti s námi pobyl i jeden slovenský cyklista Martin, který tu byl na výletu. Na vařičích jsme si uvařili večeři – těstoviny se špagetkou. Po ní jsme si začali chystat místo na spaní – podlahu jsme překryli igelitovými plenami a karimatkami a naskládali jsme se na tomto malém prostoru (bylo nás 8 + 1 Slovák; Kobo, který šel s námi, spal neohroženě venku (schován za celtou)).
Ráno jsme se vzbudili celkem brzo, jelikož ani v noci jsme díky bouřce nemohli příliš dobře spát. Začali jsme hrát Střelené kachny a záhy se venku objevila auta techniků, kteří přijeli opravovat vysílač. Ti nám uvařili čaj, ale dál do budovy nás nepustili. Domluvili jsme se s nimi, že některé z nás svezou dolů autem (do Šumiace), ostatní se do této vesničky dostali pěšky, naštěstí už nepršelo, jen byla mlha a foukal vítr.
Ze Šumiace jsme se vrátili do Mýta a začali sušit mokré věci a psát deníky – někteří ještě dodatečně z akcí v průběhu školního roku, my ostatní jsme si už začali psát tuto letní expedici. Večer jsme využili dataprojektoru a podívali se před spaním na film (na Simpsonovy ve filmu).
Protože jsme se vrátili předčasně z pochodu, začali jsme podnikat výlety do okolí. 3. den pochodu jsme se vydali po červené partyzánské stezce na západ přes Tále až k jednomu jezírku, kde jsme se smočili (nebylo moc teplo na koupání) a vyrazili zpátky přes Bystrou do školy. Večer jsme využili na deskové hry – kromě Střelených kachen jsme si zahráli taky Bang.
4. den jsme zvolili trochu odpočinkový – vydali jsme se k vysílači nad Mýtem a k Bystrianské jaskyni, kterou jsme také navštívili. V Bystré jsme si koupili v Coopu zmrzlinu (polárkáče) a vydali se zpět. Cestou jsme se podívali k nedostavěnému rekreačnímu středisku. Zjistili jsme, že pod dveřmi je malý otvor, kterým jsme se někteří dostali dovnitř. Vevnitř ale nic nebylo, ani schody do dalšího patra. Tak jsme opět vylezli ven a došli do školy. Večer jsme opět věnovali psaní deníků, ale také např. plnění minim, nebo opět Bangu.
Předposlední den jsme měli v plánu pokořit 2 nevyjšší vrcholy Nízkých Tater – Chopok a ďumbier. Vstávali jsme proto o něco dřív – už v 6:30, abychom stihli, spolu s Kobem, autobus na Srdiečko. Z něho jsme se po žluté vydali na Chopok. Nahoře jsme vlezli do mlhy a přidal se nám známý kamarád vítr, který nás provázel až na Kamennou chatu. V ní jsme si dali oběd – česnekovou pomazánku, napsali pohledy domů a vydali se na špičku hory. Bohužel výhled nebyl nic moc, protože zde bylo hodně mraků. Ty se ovšem během cesty na Ďumbier rozfoukaly a až jsme na něj došli, bylo skoro jasno. Na Ďumbieru jsme měli druhou část našeho oběda.
Naším dalším cílem byla jaskyňa mrtvých netopierov, ke které jsme došli přes Štefánikovu chatu. Tu jsme si doslova prolezli, na rozdíl od ostatních jeskyní tu nebyli standardizované výšky stropů a šířky i podlahy chodníčků. Cesta také vedla po žebříčcích nebo železných mostcích. O tuto jeskyni se starají a prozkoumávají ji dobrovolníci.
Nakonec jsme jen sešli na autobus do Srdiečka a odjeli do školy.
Poslední den jsme začali zpracovávat výzkumy. Jednak o jaskyni mrtvých netopierov (Drak, Anička, Anet), jednak o vesnici Mýtu (proč se tak jmenuje, o zajímavostech nebo pracovních příležitostech místních obyvatel) – zatímco Ráďa s Lachtanem zašli na zahrádku místní hospůdky, protože v hospodě se nejlépe získávají informace, a informačního centra, Martinové se Šimonem vyzpovídali starostu, který ví o vesnici i její historii skoro všechno.
Výzkumy jsme odpoledne začali zpracovávat do finální podoby, a také jsme začali připravovat pozdní oběd – bramboráky a zelné placky. Těch bylo tolik, že jsme je také nabízeli ostatním oddílům.
Tak skončil náš první pochod, z něhož si každý jistě odnesl spoustu neopakovatelných zážitků, ať už to byl přechod polomů s velkými batohy, spaní na velmi malém prostoru, pokoření Chopku a Ďumbieru, nebo vyzvídání informací u místních obyvatel.
Martin V.
