Letos jsme se na Zářijovku vydali do Břeclavi, kde nám poskytla přístřeší klubovna tamních junáků, která byla sice přímo v centru, ale měla pěkný dvorek, který jsme hojně využívali ke hrám a dokonce gril, který nám posloužil k sobotní večeři. Ale pěkně popořadě.
Cesta do Břeclavi nám utekla dost rychle, takže chvíli po tom, co jsme opustili halu brněnského hlavního nádraží, už jsme si roztahovali karimatky pod břeclavskou střechou. Po večeři jsme si zahráli BANG!, po němž jsme se vydali vstříc spacákům. V sobotu byl na programu výlet do Lednicko-valtického areálu, který je vzdálený zhruba 10 km. Nikterak jsme nespěchali a zahráli jsme si po cestě pár her, takže vše ubíhalo pohodovým tempem. Po cestě jsme si taky vyzkoušeli hod bumerangem, ten nám ale naneštěstí moc dlouho nevydržel. Odpoledne jsme konečně dorazili do cíle, prohlédli jsme si zahrady, které jsou spolu se stavbami v nich ukrytými zapsány v seznamu UNESCO. Zpět do Břeclavi jsme se pak vydali autobusem.
Po příjezdu do Břeclavi jsme se zastavili na zmrzlinu, aby nám pak grilování rychleji utíkalo. Zatímco kluci grilovali, holky si pletly náramky z bavlnek, a na koho nezbylo místo u grilu ani bavlnka, ten trávil čekání na večeři jízdou na koloběžce. Jakmile jsme si utřeli mastné obličeje a trochu nám vytrávilo, byl už čas na večerku a my se vydali spát.
V neděli ráno jsme se nasnídali a šli jsme si zahrát pétanque na přilehlé hřiště. Zanedlouho nás ale zlákalo hřiště samotné víc než pétanque. Jakmile jsme se vydováděli, šlo se na přípravu oběda – bramboráků. Na koho nezbylo místo v kuchyni, ten byl plně zaměstnán vodní bitvou venku. Po obědě jsme uklidili klubovnu, zabalili se, uspořádali druh=é kolo vodní bitvy a jeli domů.
