Ve čtvrtek 29. 1. jsme se srazili na autobusovém nádraží u Grandu v Brně, odkud jsme vyrazili žlutým autobusem do Olomouce. Cestou nám k tomu pustili film Kozí příběh, který jsme sice nestihli dokoukat celý, ale i tak nám to zpříjemnilo cestu.
Po příjezdu jsme cestou do školy prošli Šantovkou, ale nic jsme si nekupovali. Došli jsme do skautské klubovny, v níž jsme se ubytovali. Klubovna měla na stěně velký obraz jakéhosi indiána, sledujícího odplouvající loď. Na pravo od obrazu byl krb a skříňka s velkou zásobou balonků na stolní tenis a zásobou dřeva. Dál napravo od poličky byla obrovská palanda, kde místo spodní postele byl gauč, na který jsme si odložili batohy. Na palandě jsme spali 3, i když jsme se tam mohli vejít všichni. Zbytek pokoje tvořila přehršle gaučů a křesel. Druhé dveře, které vedly z tohoto pokoje vedly do herny, kde byl mimo jiné úžasné věci i stůl na stolní tenis a dřevárenské zbraně.
V pátek jsme ihned po snídani šli do vlastivědného muzea, odkud jsme se odebrali do české jídelny na oběd. Po obědě jsme šli do muzea umění, v jehož nejvyšším patře byla rozhledna ze které nám výhled na jednu stranu zabírala stěna kostela a na druhé straně sněhová vánice, takže nebylo skoro nic vidět. Poté jsme se odebrali zpět do skautské klubovny, odkud jsme šli do Moravského divadla Olomouc na hru Spor. Po Sporu jsme se šli navečeřet a po večerní hře jsme šli na kutě.
V sobotu jsme šli do Arcidiecézního muzea. Muzeum bylo tvořeno změtí prastarých zdí, podpíraných těmi novými, takže to vypadalo velmi divně, ale zároveň i pěkně.
Po muzeu jsme se šli naobědvat. Všichni až na Martina si obědnali vepřo knedlo zelo, ten. si dal jitrnici se zelím.
Po obědě jsme dělali výzkum, kde jsme se ptali lidí, jestli znají slova z brněnského nářečí.Po vyzpovídání několika lidí jsme se odebrali do aquaparku, kde jsme strávili 2 úžasné hodiny. Po aquaparku jsme šli do divadla na hru Amadeus, která trvala cca 3 hodiny i s přestávkou, takže jsme se domů dostali až o půl jedenácté.
V neděli jsme si posunuli budíček až na osmou, protože jsme byli všichni unavení ze sobotního Amadea. Poté jsme se nasnídali a až do oběda jsme hráli deskové hry, a zvláště si dopisovali deníky a kroniku. Cestou domů jsme ve vlaku narazili na čtvrtý oddíl Lesní moudrosti, která udělala tečku za Ledovou Olomoucí.
(Jirka)
